Do dluhové propasti po hlavě aneb ČR má problém, rezervy došly

Základní otázkou je, zdali lze vůbec v případě rozpočtové politiky České republiky hovořit o tom, že politici rozumí národnímu hospodářství a jeho potřebám v rámci probíhajícího ekonomického cyklu. Každý zkušený ekonom ví, jak se má v jaké fázi vláda chovat – tedy jakým způsobem by měla operovat s vládními výdaji v dobách expanze a recese. Jenže, jak je na tom vlastně česká vláda a jí sestavovaný státní rozpočet? Chová se zodpovědně a upravuje výdaje s ohledem na fázi ekonomického cyklu, nebo se spíše chová tak, jak naznačují ekonomické teorie o byrokratovi a politikovi a aplikuje rozpočtovou politiku dle toho, v jaké fázi volebního cyklu se nachází?

Screenshot 2015-11-08 21.26.35

Nejprve se podívejme na to, jakým způsobem vláda státní rozpočet upravuje s ohledem na růst či pokles reálného HDP za posledních 15 let. V následujícím grafu je porovnání změny růstu reálného HDP a celkové vládní spotřeby, která z převážné části zahrnuje transfery a investice. Jak lze z grafu vyčíst, vláda v době krize reagovala dočasným zvýšením spotřeby v roce 2009, ovšem od roku 2010 následovalo snižování.

Screenshot 2015-11-08 21.13.22

         Zdroj: Český statistický úřad, metodika ESA 95

Vládní investice v roce 2007 činily 185 mld., následované zvýšením na 205 mld. v roce 2008 a 216 mld. v roce 2009. Poté přišlo ovšem prudké škrtání, které vedlo k postupnému snižování až na pouhých 139 mld. v roce 2013. V roce 2014 už sledujeme zvýšení na 162 mld. Na druhé straně vládní transfery rostly stabilním tempem bez ohledu na probíhající krizi.

Česká republika jednala dle ekonomické teorie v podstatě správně, realizovala mírnou expanzní rozpočtovou politiku v době krize, která byla možná příliš mírná s ohledem na rychlost poklesu reálného HDP. Jenže proč v roce 2010 došlo k tak prudkým škrtům, a tím v podstatě k prodloužení ozdravného procesu ekonomiky? Vždyť se česká ekonomika stále nacházela v krizi i přes pozitivní čísla týkající se růstu HDP. Česká vláda si dle protikrizového dokumentu uvědomila, že Česká republika není tažena domácí poptávkou, ale poptávkou zahraniční. Stimulace domácí poptávky by zřejmě problém nevyřešila, a proto se v rámci Národního protikrizového plánu orientovala na nabídkovou stranu ekonomiky.

Co to ale znamená pro Českou republiku nyní? Chová se vláda racionálně a zodpovědně, nebo hraje na populistickou strunu? Rozdělme si působení vlády v rámci rozpočtové politiky do několika kategorií a ukažme si, jak se v rámci nich vláda chová.

  • Vládní příjmy a výdaje

Nacházíme se v době vzestupné fáze ekonomického cyklu, vláda by tedy měla tvořit vyrovnaný, ideálně však přebytkový rozpočet. To znamená méně utrácet a více šetřit, přičemž by měl být kladen důraz na umazávání dluhů z krizového období a plánování investic na další.

Podívejme se na následující graf celkového vládního dluhu za jednotlivé roky. Chtělo by se mi říci, že se česká vláda nakonec vzpamatovala, uvědomila si že by se měla připravovat na další sestupnou fázi a začala restriktivní rozpočtovou politiku opravdu provádět. Vždyť v roce 2014 poprvé od roku 2003 klesl vládní dluh!

Screenshot 2015-11-08 21.13.31

Zdroj: Český statistický úřad, metodika ESA 95

Jenže je tomu skutečně tak? Samozřejmě, že to není tak jednoduché, jak to vypadá. Vládní dluh sice v roce 2014 poprvé klesl, ale schodek vládního rozpočtu se oproti roku 2013 stejně zvýšil. Jak je to možné? Je za tím zřejmě několik faktorů, které vytvářejí iluzi rozpočtově odpovědné vlády. Prvním z nich je masivní oživení ekonomiky České republiky, s kterým státní rozpočet nepočítal příliš optimisticky, a s tím spojené větší než očekávané daňové příjmy.

Screenshot 2015-11-08 21.13.38

Zdroj: Český statistický úřad, metodika ESA 95

Druhým faktorem je mistrné přesouvání finančních rezerv ministerstva financí do státního rozpočtu za účelem minimalizace potřeby vydávání nových dluhopisů. Díky tomu se ministru financí Andrejovi Babišovi daří držet výši vládního dluhu opticky stabilizovanou. Takto se „umazal“ schodek rozpočtu ve výši téměř 63 miliard korun, přičemž se jedná v podstatě o celou finanční rezervu, kterou ministerstvo financí drželo pro úrokové náklady v krizovém období. Jak je vidět na následujícím grafu, běžné příjmy a výdaje vlády jsou stále deficitní i přes zvýšený přísun příjmů ve formě daní, restriktivní opatření se tedy nekoná.

Screenshot 2015-11-08 21.13.43

Zdroj: Český statistický úřad, metodika ESA 95

 

  • Daně

V případě úpravy daní se česká vláda chová „zodpovědně“. V dobách blahobytu by se mělo přikročit ke zvyšování čistých daní, neboť ekonomické subjekty mají více peněz a je potřeba získávat prostředky pro pozdější expanzivní politiku.

Vlády zvyšuje daně. V roce 2012 vzrostla snížená sazba DPH z 10 na 14 procent, v roce 2013 na 15 procent a základní sazba DPH z 20 na 21 procent. Od ledna 2015 pak přibyla další snížená sazba 10 procent zahrnující některé položky.

Screenshot 2015-11-08 21.13.53

Zdroj: Český statistický úřad, metodika ESA 95

Jak lze vidět z grafu daňových příjmů, vládě se daně vybírat daří, v roce 2013 vybrala celkem 807 mld. Kč a v roce 2014 to bylo dokonce 823 mld. Kč. Lze předpokládat, že v roce 2015 dojde k razantnímu navýšení výběru daní, vzhledem k tomu jaký směrem se česká ekonomika ubírá. Nicméně výběr nepřímých daní poklesl poprvé po velmi dlouhé době, a to není dobře. Že se česká vláda nechová úplně zodpovědně, ukazuje například fakt, že v roce 2014 vzrostly celkové vládní výdaje o 4,7 % oproti předchozímu roku, ale daní se vybralo jen o 1,4 % více. Tento slabý nárůst je víceméně vyrovnaný nárůstem sociálních příspěvků zaměstnanců a zaměstnavatelů, který ovšem nevznikl díky konání vlády, ale díky celkovému oživení ekonomiky a růstu zaměstnanosti.

  • Vládní nákupy

Vláda by měla také omezovat svoje nákupy. V dobách růstu ekonomiky není potřeba podporovat agregátní poptávku, je nutné spíše omezovat vládní investice a subvence, aby se předcházelo potenciálnímu přehřívání ekonomiky.

Ačkoliv je dnes zjevné, že už před rokem jsme byli ve vzestupné fázi, vláda utrácela více, než utrácela v roce předchozím.

Screenshot 2015-11-08 21.14.04

Zdroj: Český statistický úřad, metodika ESA 95 

V případě vládních investic od roku 2009 investice postupně snižovala, ale v roce 2014 celkové vládní investice vzrostly oproti roku 2013 o 16,8 %. Tento krok je v podstatě protikladný kroku, který by měla zodpovědná vláda konat.

Screenshot 2015-11-08 21.14.12

Zdroj: Český statistický úřad, metodika ESA 95

Kam to vše povede?

Česká ekonomika se nyní už s jistotou nachází ve vzestupné fázi cyklu, který nebude mít nekonečné trvání, a proto je potřeba zrevidovat dosavadní počínání vlády a konsolidovat minulé vládní výdaje. Bohužel kvůli efektům západky, sněhové koule, čtyřletému volebnímu období a dalším vlivům dochází ke správným změnám jen velice pozvolně. Optické zmenšování vládního dluhu, které provádí nynější ministr financí Andrej Babiš, problém nevyřeší. Snižováním rezerv a jejich přesouváním do státního rozpočtu sice šikovně snižuje potřebu vydávání dluhopisů, ale tyto rezervy budou v budoucnu chybět a vládní dluh tím také nezmizí. Ba naopak, takovým přístupem se pouze připravujeme o rezervy, které by mohly posloužit v dobách nesnází. Vláda stále praktikuje v podstatě expanzivní rozpočtovou politiku, která nebere ohled na budoucí události, zvyšuje transfery, investice a tím také schodek vládního sektoru.

Takovéto kroky lze označit za populistické a velice problémové, neboť mohou ve společnosti vyvolávat iluzi, že je ekonomický problém skutečně řešen. Co ale bude, až opravdu nebude kde na státní dluh brát peníze? Buď budeme masivně vydávat další dluhopisy, čímž budeme pouze odsouvat problém směrem k následujícím vládám, nebo se pustíme do restriktivní politiky, kdy budeme škrtat v rozpočtu a zvyšovat daně. Pro vládnoucí politiky by to bylo rozumné i z hlediska voličů – takové kroky se lépe vysvětlují v dobách blahobytu, než v dobách hluboké krize. Otázka ovšem je, zdali už nebude pozdě.

Během vzestupné fáze je nutné se připravovat na další krizi, která nepochybně přijde. Poslední krizi jsme zvládli, neboť jsme do ní vstupovali s v porovnání s jinými státy slušnými vstupními daty, a proto jsme měli velký prostor pro manévry. Náš vládní dluh byl téměř poloviční, než je dnes a i přestože se ukazuje, že státy s vysokým dluhem zvládají krize podstatně hůře, nikdo tomu českému nevěnuje pozornost. Vládní dluh roste rok od roku vysokým tempem, a pokud vláda nezapočne jeho zásadní konsolidaci, bude to pro Českou republiku znamenat v budoucnosti velký problém.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.